Vliv pasivního kouření

Rozdíl mezi aktivním a pasivním kouřením, tedy vdechováním tabákového kouře nekouřícími osobami neboli takzvanou zátěží životního prostředí tabákovým kouřem, je pouze v koncentraci vdechovaných škodlivin. Protože však část účinků karcinogenů je spojena s bodovými mutacemi, nemusí být v některých případech pro škodlivý účinek koncentrace karcinogenních látek z tabákového kouře nikterak vysoká a nebezpečné jsou i nízké koncentrace těchto látek. Platí to zejména, jde-li o expozici opakovanou nebo
dlouhodobou, jako je tomu u sdílení společných prostor s kuřáky doma, na pracovišti nebo ve společenských
zařízeních. Analýza více než padesáti epidemiologických studií jasně svědčí pro vliv pasivního kouření na zvýšení
rizika vzniku rakoviny průdušek a plic. Podobný rozbor oněch 51 studií vyčísluje zvýšení rizika pasivního
kouření na pracovišti u nekouřících na 1,17, tedy výskyt zhoubných nádorů o 17 % vyšší než u lidí
pasivním vdechováním zplodin kouření tabáku nezatížených. Tento, zdánlivě nevelký nárůst rizika ovšem
umocňuje vysoká převaha pasivního kouření. Odhaduje se, že pasivnímu kouření je vystaveno až 40 %
dospělé populace nekuřáků a až 60 % dětí. Jiné studie zkoumající vztah pasivního kouření k rakovině plic
však zjistily celkové relativní riziko pasivně kouřících až 1,29, což již znamená bezmála o třetinu více než je
riziko tabákovým kouřem nezatížené populace. Riziko pasivního kouření však není spojeno jen s účinky
v dýchacích cestách, nýbrž i jinde v organismu, nejnovější studie prokázaly vztah mezi nedobrovolnou
expozicí pasivnímu kouření a zvýšeným výskytem rakoviny prsu. V kanadské studii, která analyzovala
účinky aktivního a pasivního kouření v osmi provinciích, tedy v různých podmínkách životního prostředí,
bylo jednoznačně prokázáno nejen zvýšené riziko aktivního, nýbrž i pasivního kouření. Všechny
tyto nálezy jsou zřetelným argumentem pro zákaz kouření ve společných prostorách a ukazují, že kouření
neškodí jen kuřákům, nýbrž i nekuřákům sdílejícím s nimi společné prostory.